Zuzo vstávej! Volala máma. Už jdu mami! Zavolala jsem rozespale. Když jsem přišla dolů maminčiny světlé vlasy se na jarním slunci leskly jako vzácný šperk. Táta který seděl u stolu a popíjel kávu se na mě usmál a popřál mi dobré ráno. Jen jsem se usmála a pustila se do makového koláče. Po celé kuchyni vonělo kakao. Běžela jsem nahoru a oblekla si žluté tričko a vzdušné černé třičtvrťáky. Když jsem si v koupelně česala dlouhé rudé vlasy do culíku slyšela jsem v rádiu že vykázali další čarodějku Molly Lastterovou. Když jsem byla hotová vzala jsem si knihu kouzel. Dnes jsem šla vyjímečně pěšky. Když jsem došla ke starému srubu zaklepala jsem na dveře prožrané od kůrovců. Otevřela mi Miky. Miky a Vicky jsou mé nejlepší kamarádky. Jsou to dvojčata.U stolu seděla stará babička. Bylo ji 150 let není divu když měla kostnaté tváře. Sedla jsem si ke stolu vedle Vicky a naproti Kasandře. Miky jako vždy nejchytřejší z nás měla volno protože vše zvládla skvěle. Ahoj Kasandro. Pozdravila jsem a vesele se usmála. Tak ehm ehm ehm Zuzo prostrč ruku stolem předvedu ti to. Ruka stolem staniž se! Zvolala a prostrčila ruku stolem. Teď beru kouzlo zpět zavolala znova a vystrčila ruku a práskla pěstí do stolu. Teď ty Zuzo. Ruka stolem staniž se! Zvolala jsem a chtěla jsem prostrčit ruku stolem ale bouchla jsem se do stolu a pořádně. Kasandře zčervenala bradavice na nose jako vždycky když se naštve je to děsivá kostnatá čarodějnice. Zuzo soustřeď se! Vicky se nechápavě zeptala co jsem udělala špatně.Víš Vicky odpovídala už v klidu Kasandra, Zuza se na kouzlo nesoustřesila úplně celou svou myslí. Netrápí tě něco Zuzo? Obrátila ke mne kostnatý obličej Kasandra. Proč jsou nějaké čarodějky vykázané Molly Lastterová byla čarodějka velmi šikovná byla naše vzdálená příbuzná. Víš Zuzo povídala vážně Kasandra Molly jsem znala osobně ale jednou ji viděl člověk letět na koštěti a to lidé nás vidět nesmí. Ale jaktože můj táta je člověk a vidět čarodějky může letět na koštěti? Kasandra se zasmála a u toho pořádně zakašlala. Tvůj táta složil rituál je jedním znás akorát neovládá magii. Poté jsem samozřejmě kouzlo udělala a zbytek vyučování už jsem nějak přelouskala. Když jsem přišla domů bylo poledne. Zrovna se obědvalo do kuchyně přišla moje starší šíleně načančaná ségra. Bože jak se v tomhle můžeš někomu ukázat začala se do mě navážet ségra. Hezky čarodějnicky odsekla jsem a vyplázla jsem na ni jazyk. Uznávám že její světle hnědé vlasy jsou fakt boží ještě když si do nich vezme růžovou kytku. Ale fiflena je to hrozná. Mami ráda bych si dneska šla nakoupit nové oblečení šlo by to? Začala sladce ségra. A máma ji to dovolila pod podmínkou že mě dnes večer pohlídá. To snad NE to zas bude večer!
JESTLI VÁS PŘÍBĚH ZAUJAL PROSÍM DEJTE MI VĚDĚT NA EMAIL
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
NEBO DO KOMENTÁŘŮ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Právě jsem objevila nový sport. Hranatou raketu a uzavřené kurty s
propíchnutým míčkem, který skáče po jejich stěnách. Squash. Jediný
sport, který mi zformoval postavu po dvou dětech.
Squash není příliš náročná hra na pravidla, ale běhání, postřehu a zábavy si opravdu užijete.
Squash je dynamický sport, doprovázený "squash" zvukem při odrazu míčku o stěnu. Hrají dva hráči na uzavřeném kurtu. Oba hráči jsou na jednom kurtu a nesmí si překážet, jinak jsou diskvalifikováni. Cílem hry je zahrat míč tak,
aby ho soupeř nemohl odpálit dovoleným způsobem. Po podání se hráči
střídají. Hráč musí míč odehrát dřív, než dvakrát
dopadne na zem. Míč se musí odrazit od přední stěny pod hraniční čarou
a zároveň nad „signálem“, buď rovnou nebo po odrazu od jedné či více
dalších stěn.
Při squashi se vždycky skvěle odreaguju, a navíc moje kila jdou dolů :)
Proto vám squash vřele doporučuji!
V Čechách je teď už poměrně dost kurtů, např jeden seznam je zde
<a href="http://vozed.sweb.cz/index.htm" ref="dofollow">Vozeď</a>
Pokud máte rády aktivní dovolené, jako já, možná by jste se po kurtu mohly porozhlédnout i za hranicemi ;)
Já jsem byla v Norsku, kde je squash poněkud více "normální" a zdomácnělejší než u nás, a bylo to skvělé!
Seznam kurtů a taky výsledky šampionátu apod jsou na
<a href="http://squashlife.no/" ref="dofollow">Squashlife</a>
Co vaše zkušenosti se squashem? Kolik jste zhubly? Mně se podařilo zatím 9 kg a ráda bych se konečně dostala na svoji starou váhu, jako když mi bylo dvacet ;)
…………………………………Když jsem ten den vyběhl do probouzejících se ulic k pravidelnému rannímu rozhýbání těla, zastavila můj poklus nepřehlédnutelná pečeť jejího ženského půvabu, který byl umocněn delšími vlasy, rozevlátými rychlou, pružnou chůzí. Kráčela po protějším chodníku a ten den si mě asi nevšimla… Když jsem ji potkal o týden později, naše pohledy se na krátký okamžik setkaly a já měl pocit, že jsem pohlédl do očí víly… Také se zdálo, že jsme oba na těch několik zlomků sekund zapomněli na důvody, proč jsme na tomto místě a kam směřujeme a bylo pro nás v té chvílí nejdůležitější zachytit v pohledu jeden druhého alespoň náznak zájmu… O dva dny později jsme se míjeli a pozdravili letmým úsměvem jako dva lidé, kteří si již nejsou až tak cizí…Další dny jsem vybíhal na svou pravidelnou trasu již z cíleným očekáváním a sílícím rozhodnutím, že ji stůj co stůj oslovím, i když to není můj styl a jsem si dobře vědom všech záporů i rizik, které oslovení neznámé ženy na ulici přináší… Plynul však den za dnem, měnily se v týdny, ale na mé ranní trase jsem ji už nepotkal…O dva měsíce později jsem se procházel pozdním nedělním odpolednem po nábřeží a v zapadajícím slunci prožíval třpyt říčních vlnek. Také jsem obdivoval obratnost i vytrvalost racků a ve snaze podělit se s nimi o radostný pocit z vlastního života, hodil jsem jim občas kousky chleba. A pak přišel ten nečekaný a úžasný okamžik! Při jednom z bezděčných pohledů stranou jsem koutkem oka zahlédl povědomou ženskou siluetu s povědomě vlajícími vlasy… Ano, byla to ona a svou typickou, pružnou chůzí, v té chvíli uvolněnou od ranního spěchu bezstarostnou vycházkou, kráčela k místu, kde jsem právě ulamoval chléb k dalšímu krmení vodního ptactva… Zaskočen nečekaným setkáním jsem na chvíli zrozpačitěl. Rychle jsem si ale uvědomil jedinečnost příležitosti. Sáček s krmením jsem chvatně strčil do kapsy, zhluboka se nadechnul, odhodlaným krokem k ní přistoupil a napůl jí zastoupil cestu. Pohlédla na mě svýma vílíma očima a já si silně uvědomoval, jak je krásná…„Promiňte, že Vás takto oslovuji, ale již dříve jsme se letmo setkali a natolik jste mne zaujala svým nepřehlédnutelným půvabem, že jsem si dovolil, možná i ne zrovna nejvhodněji, oslovit Vás a nabídnout Vám seriózní seznámení, nebo třeba jen společnou procházku po nábřeží...“.Po této úvodní větě jsem skoro přestal dýchat v napjatém očekávání a možná se podvědomě modlil, aby mne neodmítla…Neodpověděla, jen se mi dlouze a zpytavě dívala do očí a nebylo pochyb, že se upřímně snaží zjistit, zda má slova souhlasí s mými úmysly…Pak se usmála, a při jejím úsměvu jsem měl dojem, že slunce nezapadá, ale znovu vychází. Pokynula ladným pohybem ruky směrem, kterým před tím kráčela, a hlasem s ryze ženským zabarvením řekla:„Můžeme se projít….“Srdce se mi rozbušilo radostí i vzrušením. Přešel jsem k její levici a společně jsme se vydali po nábřeží, pozlacené slunečním západem…Náš první rozhovor se odvíjel nenuceně a zjistili jsme při něm, že máme obdobný, v řadě směrů stejný okruh zájmů i životních hodnot. Při tom jsem intenzivně prožíval její ušlechtilé ženství, umocněné srdečnou spontánností a vnitřní čistotou, která se odrážela také v jejím oblečení i celkové úpravě zevnějšku. A protože jsem muž, nemohl jsem si nevšimnout plnohodnotných křivek její postavy, nevyzývavě se rýsující v napůl splývavém oblečení…Když jsme se pak usadili k dalšímu rozprávění v útulné čajovně, přestali jsme vnímat čas do chvíle, kdy nás obsluha jemně upozornila, že je půlnoc a s ní zavírací doba. Než jsme se srdečně rozloučili, ujistili jsme se navzájem, že máme oba upřímný zájem o další setkání. Vyměnili jsme si čísla mobilních telefonů a dohodli další schůzku na zítřejší den v zámeckém parku. Byli jsme po celou dobu tak zaujati jeden druhým, že teprve při loučení nás napadlo sdělit si svá jména a já se dověděl, že to její je Veronika…Tu noc, jak už to v takových případech bývá, jsem nemohl usnout a jak mi později sdělila, také ona ve stejném čase měla stejnou potíž...Následujícího jitra jsem i přes probdělou noc vstal svěží a znatelně radostněji absolvoval ranní běh. Netrpělivě jsem sledoval pohyb hodinových ručiček a na místo schůzky jsem přijel o půl hodiny dříve. Když přicházela, zdravila mne již z dálky milým a přívětivým úsměvem a já ji za ten úsměv v duchu děkoval…Naše druhá schůzka se odvíjela ve stejné atmosféře té první. Procházeli jsme se v odlehlých zákoutích zámeckého parku a nerušeni lidmi jsme mohli jeden druhého radostně prožívat. Vnímal jsem, jak mne stále více oslovuje její vzhled, její vlídnost, sdílná a upřímná otevřenost, a také jiskra temperamentu, která přirozeně a nenuceně tu a tam prošlehla jejím projevem či zvonivým smíchem… Přitom se nedalo přehlédnout, že ani já jí nejsem lhostejný, což ve mně vyvolávalo dvojnásobnou radost…Následné dny a týdny byly protkány dalšími schůzkami, při kterých jsme se stále více poznávali a také sbližovali. Stále více jsem si uvědomoval, že Veronika je úžasná a báječná žena, která splňuje všechny mé představy o životní družce… Neméně důležité bylo pro mně zjištění, že přes zdravě moderní orientovanost bez přehnané emancipovanosti má dobrý vztah k domácnosti. V té její jsem cítil vždy dobře a útulně, což ve mně se sílícím vztahem k ní probouzelo touhu po našem společně budovaném domově…Čas plynul a náš vztah se prohluboval stále více. Měli jsme příležitost poznávat jeden druhého z nejrůznějších stránek a ve všech možných situacích. Jako klíčové bylo pro mne zjištění, že Veronika je emocionálně velmi otevřená, sdílná a štědrá, že si uvědomuje své pocity a city, že dokáže a má zájem se mnou se o ně dělit a vytvářet tolik důležitou vnitřní intimitu… Neméně důležitá byla její vlastní vysoká sebeúcta, která spolu se zodpovědností a dalšími kladnými vlastnostmi rodila mou úctu k ní. Také její vědomá snaha pracovat na svém osobním růstu a našem vztahu pokládala pevný základ pro stabilitu i perspektivnost společného soužití…Úměrně s prohlubováním našeho sbližování a vzájemné oddanosti jsme k sobě cítili stále silnější fyzickou přitažlivost, které jsme jen obtížně čelili v oboustranném přesvědčení, že „z odříkaného bochníku nejchutnější krajíc“ a že s „tím“ počkáme na dobu, kdy oba dospějeme k přesvědčení, že chceme a máme všechny důvody k dalšímu prohlubování vztahu s výhledem „navždy“…A ten den, ten večer a ta noc jednou nadešly. Když jsem jí poprvé (a kdykoliv potom) spatřil v Evině rouše v polopřítmí jen dvěmi svícemi osvětleného pokoje, v duchu jsme se sklonil a děkoval, že tato krása, plnohodnotnost a harmonie ženských křivek vstoupila v můj život jako dar, který si muž žádným úsilím ani dovedností nemá možnost opatřit. Dar, kterého si váží a k jehož ochraně a péči o něj je přirozeně evokován…Oddala se mi cele a bez výhrad stejně, jako já jí a jak mne milovala. Naše splynutí přitom nebylo jen vášnivé spojení dvou žárů, ale především prožhavením vzájemných citů a jejich umocněním s tím nejintimnějším vyjádřením všeho, co jeden pro druhého znamenáme, jak si jeden druhého vážíme a také díkem za všechno, co jsme si v dosavadních společných prožitích navzájem dávali... Přitom jsem si uvědomoval, že žádný dotek nemohl být dostatečně něžný, žádná vroucnost dostatečně vřelá a žádná slůvka dostatečně výřečná, abych jimi vyjádřil, jak hodně a cele ji miluji, jak velmi jsem oddán jí i našemu vztahu a jak jsem s ní šťastný… Po třech letech stále vášnivějšího vztahu, trvalého vjemu citového bezpečí, vzniklé harmonie ve většině oblastí a silné vnitřní oddanosti jeden druhému jsme stanuli před oltářem. Oba nás prostupovalo radostné vzrušení, ne nepodobné vzrušením, provázející naše první schůzky. Slavnostní atmosféru umocňoval hodnotný proslov oddávajícího i krásná hudba varhan. V našich srdcích planulo živé odhodlání jít životem společně a také jistota volby správného partnera. A Veronika v nádherných, sněhobílých šatech, šťastným úsměvem a žárem lásky, sálající z jejích zářivých očí, připadala mi jako bytost z nadzemských výšin…V závěru svatebního obřadu před zpečeťujícím polibkem jsem se k ní naklonil a tiše jí řekl :„Tvé štěstí a radost jsou mým cílem“…Tomuto předsevzetí jsem pak v následných letech dostál. Odměnou mi byla její láska, věrnost, oddanost, opora v těžších obdobích a nezměrné obohacení mého života jejím entuziasmem, dobrou náladou, pozitivními energiemi, moudrostí a také přátelstvím…__________________…………………………………Zde mé vyprávění o Veronice končí. Její osobnost i popsaná prožívání s ní mohou se zdát výjimečná. Jsem však přesvědčen, že nikoliv, že se v popsaném jen zrcadlí pravé, vlivy doby ještě nepokřivené ženství a jeho přínos pro život muže, který je dokáže vnímat a vážit si ho jako nezměrného daru. Zůstává mi jen optimistická naděje, že její obraz, vytvořený ze střípků vlastních prožití i představ mým hledajícím nitrem a neposedným perem, vstoupí jednou do mého života jako skutečná bytost…Kontakt na autora:
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
